Podle prvních stran knihy Malý miliardář od britského komika a spisovatele Davida Walliamse se zdá, že je určena zejména levicově zaměřeným britským rodičům. V příběhu se totiž místy objevují detaily, jež dítě samo nepochopí. Zároveň kniha začíná dost jednoduše, což vede k domnění, že je adresována mladším dětem, kterým ji budou předčítat rodiče: vypravěč na začátku s gustem vyjmenovává nekonečnou řadu „hraček“ (například vůz Formule 1) hlavního hrdiny Joea Spudda a astronomické částky, jimiž ho neustále zahrnuje otec. O svých dvanáctiletých narozeninách Joe ale zívne nad dvěma miliony liber a prohlásí, že by rád něco opravdového, totiž kamaráda. Nicméně poté, co hlavní hrdina na vlastní přání začne chodit do státní školy, se děj trochu zkomplikuje a začne být jasné, že spíše než k rodičovskému předčítání se kniha hodí pro děti, které už pár let čtou samy.

Walliamse proslavila řada skečů Little Britain, jež vytvářel s kolegou Mattem Lucasem a které pod názvem Malá Velká Británie nějakou dobu uváděla i Česká televize. Skeče mají podobnou formu jako Monty Pythonův létající cirkus, ale o poznání drsněji si berou na paškál různé aspekty britské společnosti a utahují si z politické korektnosti. Extrémní nadsázka a odpovídající forma společenské kritiky se v zjednodušené formě objevuje i v Malém miliardáři: Joeův otec, původně dělník namotávající ruličky toaletního papíru, zbohatne na výrobě inovativního papíru, který je z jedné strany suchý a z druhé vlhký. Dům, v kterém Spuddovi bydlí, má „sedm kuchyní, dvanáct obýváků, čtyřicet sedm ložnic a sedmdesát devět koupelen“. A když přítelkyně pana Spudda vypracuje seznam věcí, které chce k narozeninám, figuruje mezi nimi mluvící pes, soukromý tryskáč („novej prosím, ne ojetej“), 5000 lahví parfému Chanel, a dokonce i Belgie.

Opulentní výčty se objevují i v pasážích, jež s bohatstvím Spuddových nijak nesouvisejí. Děti jistě pobaví dobře přeložené seznamy směšných jmen učitelů, nechutností ze školní jídelny nebo vět, které učitelé rádi opakují. Ze školního prostředí autor nejlépe pracuje s jídelnou, kde kuchařka podává věci jako jezevčí smrkance nebo „pro vegetariány brambory ve slupce s cezenými ponožkami“. Zábavně je vylíčen i učitelský sbor: hluchý ředitel pohybující se za pomoci chodítka například přijme od Joeova otce jako úplatek harleye. Dějepisářka slečna Jedowatá „páchla po shnilé kapustě. To bylo na ní to nejlepší.“ Zde je však třeba dodat, že i když Joea navíc nespravedlivě potrestala za neodevzdaný domácí úkol, hlavní hrdina oceňuje, kolik toho děti naučí a jaké díky ní mají výsledky v závěrečných testech. Když tedy ředitel podplacený harleyem Jedowatou propustí, Joe zorganizuje petici za její opětovné přijetí.

Pokud Malý miliardář v něčem zaostává, je to převedení knihy do českého kontextu. Popis drahé soukromé školy, kam Joe chodil, než se vzepřel a zamířil do státní, pobaví i bez znalosti britského školství a váhy třídní příslušnosti v tamní společnosti. Joe má v soukromé škole předměty, jako je starořečtina, hra na mandolínu, historie manšestru nebo hrubé jednání se služebnictvem. Nicméně skutečnost, že ve škole všichni chlapci musí nosit „alžbětinské krajkové límce a punčochy“, je pro českého dětského čtenáře zbytečně matoucí. Adjektivum odkazující ke královně Alžbětě I. by šlo bez větší újmy vypustit, i když řada dnešních dětí si neznámý výraz asi jednoduše najde na internetu a dozví se při tom něco málo o anglické historii. Problematičtější je nedotažený přepis slov jako vindaloo (víc by se hodilo vindalú) a hnidopich by se mohl zamyslet nad tím, jestli čokoládu Cadbury nenahradit třeba Studentskou pečetí nebo alespoň Milkou.

V knize se najde také několik pasáží, jež se by hodily spíše do Malé Velké Británie než do knihy pro děti. Jde hlavně o poznámku, že bývalá snoubenka Joeova otce, kterou zajímaly jen jeho peníze, se nakonec „zasnoubila s prvoligovým fotbalovým týmem“. Jen o málo drsnější vtip zahrnující anglickou královnu a barvící toaletní papír by ve skeči pro dospělé obstál rovněž, ale pochopí ho i děti a nijak jim neublíží. Poněkud na hraně je pak předmět z Joeovy bývalé školy s názvem „Jak překročit bezdomovce na odchodu z opery.“

Malý miliardář je určen dětem, které vědí, že rodiče se nezřídka rozvádějí a že existují exekuce a bulvární média. Takových je dnes ale spousta a těžko se s tím dá něco dělat. Žijí však také ve světě, v němž velkou roli hrají peníze, a proto menší výchovné přešlapy zmíněné v předchozím odstavci jednoznačně překrývá hlavní dějová linka pojednávající o tom, že kamaráda ani dívku si člověk nekoupí, že miliardy ho neučiní šťastnějším a že největší cenu nemají nejdražší věci.